O koních, lese a křížku
Děda pocházel z poměrně chudé rodiny. Tak chudé, že mu nechtěli dát babičku za ženu, ale to je jiný příběh, o kterém toho vím pramálo. Každopádně pocházel z chaloupky na okraji vsi a jelikož traktory v té době ještě prakticky neexistovaly, museli mít pro obdělávání pole, které potřebovali k obživě, koně. Děda koně miloval, ve všech barvách i využitích. Obdivoval jejich tažnou sílu stejně jako jejich eleganci. Osud tomu ale chtěl tak, že koně v hospodářství měl jen jako malý kluk a malý traktůrek si koupil až pár let před tím, než s babičkou tragicky zemřeli při autonehodě.
A zase prší...
Prší. Venku se nedá nic dělat. Kapky deště velikosti pětikoruny dopadají na rozpálený plac jemných i hrubších kamenů, který kdysi býval zahradou, než ho slepice proměnily v pláň, dvůr. Tvoří se první kaluže, ze střech se voda valí do okapů, kde pod rýnou leží kutchan, do kterého se sbírá voda pro kachny. Objem dávno nestačí, přetéká a voda se valí do kanálu pod ním. Beru si plášťěnku, děsně těžké dědovy galoše a co mi nohy sotva desetiletého klučiny stačí, rozbíhám se ke stodole, která dělí dvůr od zahrady.
Stěhování ke kolejím
Psalo se 1. října 2011 a tátovi p. Kolář z Mírovického Mobilhaim Centra dovezl zánovní (1 rok starý, předváděcí) mobihaim Europa Caravans 28-10-2 v rozměru 9x3,1 m za 400 tis. Kč. Usazení prováděla firma Trojan, což byli 26 let naši panelákoví sousedé :).